“Nepřijde ti zvláštní, že se lidi před Vánoci tolik honí a stresují jen kvůli tomu, aby měli tři dny volno?” ptala se mě loni kamarádka, když jsme spolu seděly u vánoční skleničky vína.
Nešlo o tom nepřemýšlet. Je to vlastně pravda. Honíme se, abychom do Vánoc měli vše hotové a ten konec roku si užili s pocitem, že jsme za sebou nenechali žádné nedodělané úkoly. Jako bychom potřebovali mít jistotu že si ty tři dny u pohádek zasloužíme!
I já na sobě pozoruji neklid pokaždé, když se přiblíží první advent. Protože když si představím, že kromě běžného provozu, bych měla ještě vygruntovat celý dům, umýt okna, uklidit všechny skříně a porovnat šuplíky, jdou na mě mdloby.
Přesně takový byl vánoční úklid u nás doma. Vše se čistilo, rovnalo, vyklízelo, umývalo, pralo a převlékalo, protože Ježíšek nechodí do špinavých bytů. Až na tu maličkost, že ono samo se to nedělalo, dělala to moje mamka. Sice jsme jí jako děti musely, k naší velké nelibosti, aspoň trošku pomáhat, ale ten největší kus práce zastala vždycky ona. Dodnes nerozumím tomu, jak to zvládala.
Občas si říkám, jestli moje mamka není naprogramovaná. Protože každý rok, bez výjimky, měla do prvního adventu, uklizeno, vypráno, vyžehleno, převlečeno, napečeno a připraveno. Bez ohledu na to, jestli měla malé nebo velké děti. I když je pravdou, že letos si z toho všeho shonu uhnala zánět šlach. Ale ani takové bolestivé zranění ji nezastavilo v tom, aby na první adventní neděli nebylo nachystáno. Já ji každý rok pozoruji a obdivuji její odhodlání, a taky si říkám, že já tohle dělat nebudu!
Každý rok si říkám, že letos to nebudu řešit a už vůbec to nebudu přehánět, natož abych se kvůli nějakému adventu honila. A i když mě trošku mrzí, že první adventní víkend ve svém domově neucítím tu okouzlující vůni Škrobenky Z, kterou jsem vždycky milovala, mé předsevzetí je vždy stejné. A neměnné! Ale vyrostla jsem, kde jsem vyrostla. Takže…
Jakmile se zmíněný čas nachýlí a já začnu vybalovat ta magická světýlka a kouzelné ozdobičky, začnou ve mě hlodat výčitky, že přeci to nemůžu postavit na zaprášenou komodu. A už vůbec se nemůžu těšit z přicházejících Vánoc, když naše trouba vypadá, jako by vyhořela a kuchyňská linka připomíná muzeum bordelu. A tak přeci jen se rok co rok do nějakého toho většího rychloúklidu pustím.
Ani letos tomu nebylo jinak. Jen co jsme sundali z půdy vánoční výzdobu, už moje mysl začala pracovat. A tak jsem začala s utíráním prachu, pokračovala jsem důkladným úklidem kuchyňské linky, pak čištěním parapetů (když už nejsem schopná umýt celá okna, tak aspoň to) a skončila jsem tím, že jsem důkladně odmašťovala horní část linky. Protože co kdyby tam Ježíšek náhodou nakouknul, že?
Ale to není všechno! Tento rok mám asi nějak moc energie nebo co, protože jsem si už v průběhu vánočního úklidu psala seznam úkolů. A abych si nepřipadala zahlcená a sama sebe nestresovala, rozdělila jsem si úkoly na tři skupiny – úklid drobností (věci, které uklidím do půl hodiny, když se kluci na chvilku zabaví sami), úklid, který chvilku potrvá (nezabere mi to celý den, ale aspoň hodinu o samotě na to potřebovat budu) a mega akce (tam jsem zařadila úklid komory a čištění lednice).
A abych tu naší domácnost dovedla k dokonalosti a nepřišla náhodou o inspiraci, co všechno se dá doma ještě uklízet, začala jsem na Instagramu sledovat profil Úklid pro klid. K tomu jsem si poslechla ještě podcast o daném tématu a probrala to s holkama v sauně.
Co vám budu povídat, už mám doma krabici plnou peroxidu vodíku, bílého octa a kyseliny citrónové, vlněné koule do sušičky s lufou a hadříky z mikrovlákna jsou na cestě a mé seznamy úklidů se zdají být nekonečné. Ale na každý úkol se těším!
Když se tak nad tím zamýšlím, tak některé rodinné vzorce jsou opravdu silné. A i když slábnou nebo se jim člověk úpěnlivě brání, stejně jsou v nás zakořeněné a ve správný čas projeví svou sílu. S potěšením ale můžu potvrdit, že Ježíšek chodí i do domácností, kde jsou nemytá okna, trouba se nestihla vyčistit a vyprané prádlo se schovalo do komory. A tak jsme si i my mohli užít Šťastné a Veselé. A hlavně Krásné!